| OSTATNÉ | ||
| KALENDÁR FÓRUM FIRMY TOP 10 KÚP SI HRU | ||
| UŽÍVATEĽ | ||
|
Prihlásiť Registrácia Užívatelia | ||
| Hry v obchode | ||
|
Zlacnené hry | ||
| ABCgames | ||
| Kontakt, RSS, Spolupráca | ||
| ŠTATISTIKY | ||
Online 8529 užívateľov | ||
Návody > Gabriel Knight 2: The Beast Within
| Zobrazení: | 16053 |    |
Kapitola I
Na samém začátku hry je Gabriel vyzván skupinou německých lidiček, aby dostál svému původu a pomohl jim za pomocí svých vrozených schopností ulovit běsnícího vlkodlaka. Když se Gabriel vzbudil v Huberově sídle na pokraji Mnichova, v jehož blízkosti byl vlkodlak naposledy spatřen, nezbylo mu než se pořádně porozhlédnout po dočasně opuštěném domě. Ze své tašky si nejdříve pobral to nejdůležitější co si sbalil na cestu - dopisy, peněženku a starodávnou dýku jeho rodu. Vlevo od vstupních dveří si přečetl zprávu od pana Huberta a zpod zrcadla vytáhl klíčky od auta. Pak vytáhl z kapsy dopis od Grace, přečetl si ho a použitím papírů na stole své sekretářce (a přítelkyni) odepsal. Při prohlídce stolu si Gabriel rovněž všiml Mnichovského deníku, ze kterého se dozvěděl, který komisař byl pověřen řešením případu "řádícího vlka" a také se dočetl, že vlk údajně utekl z Hellabrunnské zoologické zahrady. Dalším prohrabováním kapes si Gabriel zrekapituloval předměty, které si vzal s sebou a pročetl si dopis od svého právníka Uberga, který potvrzoval jeho majetnické právo na zámek Ritter Castle a okolní pozemky. Najednou se Gabrielovi udělalo zle ze zatuchlého vzduchu místnosti, takže vyšel ven před dům nadechnout se čerstvého vzduchu.
Dal se doprava směrem k podivnému vodnímu korytu vyřezanému z mohutného kusu zatuchlého dřeva. Jak tak procházel okolo, všiml si čerstvého otisku zvířecí pracky v blátě pod korytem. Za korytem nalezl již jen neprostupnou hradbu lesa. V trávě před prvními stromy však postřehl cosi zajímavého a když se podíval blíže, našel chomáček zvířecích chlupů. Vzal si je s sebou jako pravděpodobný vzorek vražedného zvířete. Při další prohlídce okolí domu, tentokrát vlevo od hlavního vchodu, narazil na jakýsi přístěnek s umyvadlem. Bez okolků popadl zde přítomný cement, namíchal z něj hrubou maltu a jejím nalitím do bahnitého otisku získal stopu zvláštního zvířete, které mu čím dál tím méně připomínalo vlka. Pomocí klíčků odemkl Volkswagen stojící před domkem a rozhodl je jet do čtvrti Talkirchen, kde se nacházelo inkriminované ZOO. Automaticky vyhledal výběh vlků, přečetl si tabulku o vlcích, podíval se na povalující se exempláře a neúspěšně se pokusil vejít do ohrady. Příchozího opatrovatele vlků Thomase vyzpovídal ze všeho, co ho napadlo. Thomas poslal Gabriela za jeho nadřízeným doktorem Klingmannem, Gabriel uposlechl a vydal se doleva do administrativní budovy. Rozhovor s doktorem Klingmannem si raději nahrál na kapesní magnetofon. S úmyslem vrátit se do ZOO později se odebral do Lochhamu na Huberovou farmu. Při pohledu na magnetofon s nahrávkou ho napadl mazaný podfuk. (Pomocí volby RECORDING) si připravil (LOAD A) nahrávku doktora Klingmanna a prázdnou audiokazetu (LOAD B) a začal mixovat (SPLICE). Vybíráním vhodných slov namixoval užitečnou větu "Thomas? Herr Doktor Klingmann here. Show our wolves to Mr. Knight." a nahrál ji na prázdnou kazetu (TRANSFER). Pak se spokojeně vrátil do ZOO a opatrně se vetřel do doktorovy kanceláře. Doktor nikde, bezva. Rychle prohledal jeho kabát visící na věšáku u dveří a nalezl útržek jakéhosi účtu. S vědomím, že musí jednat rychle se svým nálezem dále nezabýval a ihned použil kazetu s namixovanou nahrávkou na vysílačku ("Walkie Talkie") v pravé části doktorova stolu, čímž si zajistil přístup k vlkům. Když Thomas přivolal vlčici Margaritu, Gabriel si prohlédl její identifikační přívěšek a pohladil ji, načež mu mezi prsty zůstalo pár vlčích chlupů.
Po úspěšné "prohlídce" zoologické zahrady se Gabriel rozhodl vyhledat právnickou firmu spravující jeho nově nabytý majetek a poštu, kde by mohl poslat svůj dopis Grace. Rozjel se proto do centra Mnichova, na náměstí Marienplatz. Nejdříve se dal doleva okolo masny do právnické kanceláře Übergrau, Höffen & Schnell. Přijal jej mladší právník Übergrau, který se ukázal být velice vstřícným a po krátkém rozhovoru dal Gabrielovi dokonce kontakt na mnichovskou univerzitu. Po návštěvě právnické kanceláře se Gabriel vydal ulicí směrem doprava až na samotné náměstí s kašnou. Pak pokračoval dál ulicí Dienerstrasse, v jejíž polovině po pravé straně zašel na poštu poslat dopis Grace (Gabriel-to-Grace Letter). Než se vydal na univerzitu, odskočil si ještě na chvíli na Huberovu farmu a bližším prozkoumáním účtenky profesora ze ZOO (Klingmann's Receipt) nalezl zvláštní protisk jakéhosi nápisu. Použitím účtenky na zrcadlo velde dveří získal podezřelou mnichovskou adresu - 54 Dienerstrasse. Opět nasedl do automobilu a vydal se na Mnichovskou univerzitu. Laborant Michael mu tam vstřícně zanalyzoval oba vzorky zvířecích chlupů (z farmy a ze ZOO) a odlitý otisk tlapy. Laborant Gabrielovi napsal analýzu těchto vzorků, ve které uvedl důležitou skutečnost, že vzorek chlupů z farmy pravděpodobně nepocházel z běžného vlka. Z univerzity se Gabriel vydal znovu za svým právníkem Übergrauem a zeptal se ho na adresu nalezenou na druhé straně Klingmannova účtu. Dozvěděl se, že se jedná o organizaci Royal Bavarian Hunting, která vydává povolení k lovu divoké zvěře a začalo mu vrtat hlavou, na co doktor zoologie potřebuje povolení na zabíjení zvířat. Vydal se tedy do domu č.54 v ulici Dienerstrasse (jedna obrazovka za poštou). Nepříjemný klerk Xavier ho ale vyrazil s tím, že nemá potřebné rodinné dokumenty. Další, v pořadí již třetí návštěva právnické firmy Übergrau, Höffen & Schnell za tento den spravila i tento problém. Zatímco dr. Übergrau sháněl potřebné papíry, zajel Gabriel na policejní stanici za účelem domluvit si schůzku s komisařem. Anglicky nekomunikující úředník se však ukázal být nepřekonatelnou překážkou a tak se Gabriel vrátil do právnické firmy pro připravené rodinné dokumenty a šel je ukázat Xavierovi do Královské Bavorské Lovecké společnosti (Royal Bavarian Hunting Lodge). A brzy nato už byl jejím hrdým členem. A o jistých dalších členech začal mít vážné pochybnosti.
Kapitola II
Jakmile Grace dostala Gabrielův dopis, pocítila, jak se v ní pověstné ucho od džbánu utrhlo. Sbalila svých pět švestek a prvním letadlem odletěla do Německa. Gabriela však v jeho starodávném rodinném sídle nenašla. Nevěda kam jinam se odebrat, souhlasila s nabídkou hradní paní, aby v zámku přenocovala a počkala, až se Gabriel objeví. Na druhý den ráno si řekla, že pouhým čekáním v koutě ničeho nedosáhne a tak se vydala zkoumat své okolí. Nejdříve našla zamčené dveře za gabrielovou ložnicí, pak vyšla ven před zámek a uviděla Gabrielovo auto. Na oboje se zašla do zámku zeptat nepříjemné Gerdy. Gerda Grace sdělila, že klíčky od gabrielova auta nemůže nikomu dávat a za zamčenými dveřmi v gabrielově ložnici že se nachází starodávná knihovna rodu Ritterů, kam ji, bohužel, rovněž pustit nemůže. Vida, že s ní po dobrém nepochodí, vydala se sama do městečka Rittersberg. Nejdříve se dala doprava do hostince "Goldener Löve" a promluvila si se starým majitelem. Konečně se tak dozvěděla o novém gabrielově případu něco bližšího. Vyšla ven a nevěda, kam se vydat zaklepala na modré dveře domu vlevo od hostince. Od dobrého muže (tm), jehož xicht se objevil v okénku se dozvěděla, že muž je zprávcem městské haly. Zeptala se ho, zda nemá nějaké záznamy o domnělém soudním procesu s vlkodlakem, který se podle majitele hostince měl odehrát někdy v 17. století. Správce se vyjádřil, že je to možné, ale že potřebuje přesné datum procesu. Když se Grace vrátila na zámek, zjistila, že se v jejím pokoji stále ještě šolíchá dotěrný řemeslník, takže se vrátila do městečka, prohlédla si místní kostel a když se opět vrátila do zámku, našla už svůj pokoj prázdný. Prozkoumáním ohniště, u kterého řemeslník cosi kutil našla mužovu brašnu, ze které si "půjčila" šroubovák. Bližším prozkoumáním krbu nalezla zvláštní otvor na místě chybějícího kamene a s nadějným úmyslem do něj zasunula šroubovák. Výsledkem kopulace šroubováku s krbem bylo kliknutí vycházející ze skříně u dveří. A když Grace skříň otevřela, uviděla tajnou chodbu. Ha! Tajnou chodbou Grace prošla do pokoje naproti její ložnici, rychle jí došlo, že se ocitla v pokoji zámecké paní Gerde. Podívala se na obraz gabrielova strýce Wolfganga a když nenarazila na nic dalšího zajímavého, otevřela skříň s tajným průchodem a už už se chtěla vrátit chodbou zpět, když tu uviděla klíč. Zpět se tedy vrátila vyzbrojena klíčem, který padl ke dveřím do knihovny. Množství knih bylo zdrcující, ale časem Grace našla, co hledala - útlou knížečku o vlkodlacích. Hned poté byla však odhalena Gerdou, se kterou se ošklivě pohádala. Z knížky vypadl dopis, který (spolu s knížkou, pochopitelně) Grace pečlivě prostudovala. Dozvěděla se tak o existenci dvou důležitých osobností Ritterovské krve z dob procesů s vlkodlaky - Victora a Christiana Rittera. Jejich dva osobní deníky nalezla v pravé horní části knihovny a prostudovala je. Ve Victorově deníku našla tolik potřebné datum Ritterburgského procesu s vlkodlakem. Poslední informace, kterou potřebovala byl osud krále Ludvíka II, jehož životopis v žádném z oddílů knihovny bohužel nenašla. Usedla tedy ke gabrielovu psacímu stolu a použitím vizitky zatelefonovala do USA profesoru Barclayovi z Yalské univerzity. Profesor slíbil, že se po osudu Ludvíka druhého podívá a zavolá zpět. Grace se mezitím vydala do města a šla říci správci městské haly přesné datum procesu s vlkodlakem. Chvíli s ním na toto téma hovořila, načež ji dobrý muž zavedl do podzemní kobky, kde byl vlkodlak svého času vězněn. Grace se podívala z okénka, na jehož žbrdlení našla něco stop po vlkodlakových škrábancích a pak se zahleděla na kostel. Dostala nápad - prostudovat obsah zpovědi, kterou podal vlkodlak tehdejšímu faráři coby své poslední přání. O svém nápadu pověděla vstřícnému správci městské haly. Ten její nápad shledal zajímavým a napsal vzkaz pro angličtinou nedotčeného faráře, ve kterém ho vyzval k vydání příslušních spisů. Grace tento vzkaz odnesla faráři do kostela a s vyhledanými akty se vrátila k dobrému muži v městské hale. Ten jí přeložil spoustu zajímavých věcí, které o sobě vlkodlak vypověděl. Než se Grace vrátila na zámek, zaskočila ještě do hostince zeptat se hospodského na krále Ludvíka II. Něco se sice dozvěděla, ale nebylo toho dost. Zpátky na zámku šla rovnou do knihovny, usedla ke gabrielovu psacímu stolu a napsala Gabrielovi dopis, ve kterém shrnula své poznatky. Spolu s příslušnými knihami jej vložila do obálky, kterou ukázala dole v hale Gerdě, aby získala gabrielovu adresu. Pak se vydala do Rittersburgu hledat poštu. Našla ji brzy, byly to dveře vlevo od hostince. Zazvonila na maličký zvonek na pravé straně dveří a úřednici dala obálku připravenou k odeslání. Potom zaplatila poštovné markami ze své pěněženky a spokojena se svým slídilským výkonem se vrátila na zámek.
Kapitola III
Gabriel se vzbudil po noci plné prapodivných snů. Nevěda jak načít další den svého dobrodružného života, pročetl si noviny ležící na stole a dozvěděl se tak o další rituální vraždě. V Mnichově se vydal nejdříve za svým právníkem, který mu dal dopis od Grace. Po přečtení dopisu si Gabriel s právníkem promluvil o zajímavostech, které se dočetl z dopisu, jmenovitě o králi Ludvíkovi II a o Černém vlkovi. Nic moc z toho nebylo, takže se vydal do ulice Dienerstrasse podívat se na místo vraždy. Našel ho až na samém konci ulice podle rojení policejních aut a novinářů. Komisař Leber se ale i nadále ukázal naprosto nekomunikativním a tak Gabriel ukázal výsledky analýzy univerzitního laboranta televiznímu štábu postávajícímu vlevo. Tam pochopitelně uspěl, ale než se vůbec stačil dostat k jádru věci, byl přerušen komisařem Leberem, jehož pozornost si svým počínáním bez debaty získal. Ihned po tomto úspěšném "divadélku" se vydal na Mnichovskou policejní stanici a pořádně si s komisařem promluvil. Jediné co se dozvěděl bylo jméno poslední oběti. Když se pak podle rady komisaře podíval na mapu vražd na stěně, postřehl maličký papírek se jménem oběti (Karl Grossberg) a telefonním číslem. Nalezené číslo si nenápadně načmáral do svého deníčku, rozloučil se s komisařem a vydal se ke svému právníkovi, který se stále častěji stával útočištěm téměř všech jeho otázek a tužeb. Tentokrát ho požádal o vypracování seznamu všech zmizelých osob za posledních deset let. S vědomím, že je to zařízeno si prohléhl vizitku barona von Glowera, kterou dostal včera v klubu lovců a vydal se barona navštívit (na mapě stanice Perlach). Po spíše matoucím než osvětlujícím rozhovoru se už měl k odchodu, když si všiml zvláštní masky visící na pravé stěně. Zeptal se na ni barona a prohlédl si ji. Vskutku zvláštní maska.
Po návštěvě barona se vydal domů na farmu a použitím papírku za zápisníku na telefon ležící na stolečku vpravo od kamen zavolal na telefonní číslo získané v komisařově kanceláři. Pak usedl ke stolu a napsal druhý dopis Grace. Po cestě do Královkého bavorského klubu lovců se stavil na poště a dopis odeslal. V klubu si promluvil s nepříjemným klerkem Xavierem a rozhodl se, že teď, když je klub prázdný, trošku ho proslídí a podívá se po čemkoliv, co by mohlo být zajímavé. Po podrobnější prohlídce bylo Gabrielovi jasné, že v klubu není nic zajímavého. Nic kromě zamčených dveří vlevo od zadního východu na ulici. Klerk by jistě nedal klíče k těmto dveřím z ruky, ale na druhou stranu je určitě měl ve svém stolku. Gabriela napadlo logické východisko: distrakce. Xaviera bude nutné nějak odlákat.
Šel se projít městem, s nadějí, že ho možná něco napadne. V místě, kde pravidelně vystupoval z metra na stanici Marienplatz si všiml obchůdku s kukačkami (první obchod směrem vpravo od masny). Vstoupil dovnitř a podíval se na zaprášené kukačky ležící na pultě. Prodavač postřehnul jeho zájem, pozvedl kukačky a předvedl mu co dokážou - namísto kukání coby odbíjení uplynulé hodiny tyto kukačky imitovaly zvuk klepání na dveře! V Gabrielově hlavě se zrodila zajímavá myšlenka. Podal prodavači svou peněženku jako že obchod bere a vrátil se s kukačkami do loveckého klubu. Beze slova prošel okolo Xaviera a schoval kukačky do květiny poblíž zadního vchodu! Nařídil je tak, aby za chviličku "kukaly". Pak šel ke Xavierovi a když zmatený sluha odběhl, rychle prozkoumal jeho stolek, otevřel šuplík v jeho zadní části a sbalil kýžené klíčky. Pomocí klíčků odemkl zamčené dveře v zadní části klubu, ale zatím se tam nevydal, protože nejdřív musel zamaskovat stopy. Udělal to tak, že vytáhl kukačky zpoza květiny, znovu je nařídil a šel ke Xavierovi. Celý proces se opakoval s tím, že Gabriel tentokrát klíčky do šuplíku vrátil. Než se pak vydal za tajemné dveře, vytáhl zpoza květiny ukryté kukačky nadobro, aby se na jeho podfuk později nepřišlo. Odemčenými dveřmi prošel do sklepní místnosti. Instinkt ho nabádal k tomu, aby jednal rychle. Svižně si tedy prohlédl lovecké zbraně a fotografie na pravé stěně, trofeje zvířat uprostřed a rituální předměty na polici pod nimi. Vpravo od těchto podivných předmětů našel a detailně prozkoumal zvláštní knihu se jmény členů klubu a čísly. Jen tak tak to všechno stačil, když ho v jeho čmuchání přerušil von Zell. I přes von Zellovo neslušné chování si Gabriel s tímto členem klubu detailně promluvil. Hned poté se vydal na další návštěvu svého přítele, zakladate loveckého klubu barona von Glowera. Zeptal se ho na podivnou sklepní místnost nalezenou v klubu a baron mu poodhalil tajemství skutečné podstaty klubu a jeho členů. Hned po této zajímavé debatě se Gabriel odebral zpět do klubu lovců, aby nepropásl slibovaný večírek. V klubu byl zatím jen jediný člen - Herr Preiss. Gabriel se s ním dal do řeči a nestačil obdivovat sílu jeho osobnosti. Když domluvili, začali se do klubu scházet ostatní členové. Gabriel se nejdříve přitočil k pánům blíže u Zdroje (tj. u pultíku s pivem). Malý pokec s nimi neodhalil prakticky nic důležitého až na to, že Von Aigner lhal, že neznal poslední oběť vraždění Grossberga. Van Glowen se zdál být příliš zabrán do debaty s herr Preissem, takže se Gabriel rozhodl že se zaměří na poslední dvojici Von Zell-Klingmann. Tito dva pánové se rovněž nezdáli být příliš komunikabilní a tak je Gabriel alespoň opakovaně buzeroval veselými hláškami. Nakonec si od nich vypůjčil časopis, strčil do něj svůj nahrávací magnetofon a časopis pánům vrátil, aby se jejich cenný rozhovor zaznamenal. Jak mazané! Dobrá práce.
Kapitola IV
Grace se vzbudila se studeným potem hrůzného snu po celém těle. Zámek byl zcela opuštěný, takže se vydala do městečka za včerejšími nečekanými potrhlými návštěvníky. Věděla, že jsou ubytováni v místním hostinci. Po cestě se však stavila u pošťačky a vyzvedla si dopis od Gabriela. Ihned si ho přečetla, avšak i když ji Gabriel žádal o další pokračování v jejím výzkumu a dal ji adresy dvou zajímavých hradů postavených králem Ludvíkem druhým, svou adresu ani telefon záměrně neuvedl. Párek podivínů Grace skutečně nalezla u stolu v hostinci. Promluvila si s nimi a nechala si od paní Smithové vyložit tarotové karty. Rovněž nechala vyložit karty Gabrielovi, ale to neměla dělat, protože se tak její strach o Gabrielovu bezpečnost zdvojnásobil. V hledání útěchy se lidské mysli podobají jedna druhé jako vejce vejci, možná právě proto Grace vyhledala útulek kostela. Prošla jím až skoro k oltáři, když tu zahlédla postranní vchod vedoucí do místnůstky se sarkofágy, kde spočívaly ostatky členů rodu Ritterů. Ke svému velkému překvapení tam uviděla Gerde, jak pláče... jak pláče nad ostatky Wolganga Rittera! V ten moment došel Grace onen hrozný omyl, který její zkoušené nervy obrátily v nespravedlivé ublížení jiné ženě. Gerde neměla s Gabrielem naprosto nic společného, Grace ji osočila zcela nespravedlivě! Usmíření bylo jediným řešením. Kde že to jen naposled viděla nějaké květiny? Nejlépe růže. Možná z okna jejího pokoje. Grace se vrátila do zámku, otevřela skříňku ve svém pokoji a vešla do tajné chodby. Dala se doleva dolů po schodech a její propočet se ukázal správným - vyšla přímo v zámecké zahradě. Natrhala něco krásných růží a odnesla je Gerde do kostela, čímž docílila jejich usmíření. Odměnou jí byly klíčky od Gabrielova auta a dobrý pocit z napravené křivdy.
Grace se nejdříve vydala na zámek Neuschwanstein. Jeho prohlídka ji tak uchvátila, že nebyla schopna slov. Snažila se prohlédnout si naprosto vše. Největší ohromení pro ni ovšem znamenala nevysvětlená série obrazů v Hale pěvců (Singer's Hall), něco jí vzdáleně připomínala, ale Grace se nemohla rozpomenout, co by to mohlo být. Celou sérii si raději pozorně prostudovala. Další zastávkou v pořadí bylo muzeum v Herencheimsee, kde si Grace opět prohlédla a pročetla všechny exponáty, tedy poté, co si koupila vstupní lístek od nechutně protivné pokladní báby. Naprosto ji fascinoval obraz znázorňující Ludvíkovu noční projížďku na saních, o které se jí včerejší noc zdálo a málem by úplně minula maličko schovanou exhibici pojednávající o přátelství Ludvíka a R. Wagnera a o Ludvíkově osobním deníku (pozor, důležité!). Nakonec si Grace znovu dvakrát promluvila s pokladní bábou, ale toto krátké utrpení přineslo své ovoce ve formě nové destinace na mapě - Wagnerova muzea v Bayreuthu. Ve Wagnerově muzeu se dozvěděla téměř všechno myslitelné informace o tomto velikém skladateli. Narazila však podivný dopis od Ludvíka II o výstavbě speciálního vybavení divadla. O tomto dopisu, o sérii nevysvětlených obrazů ze Síně pěvců v zámku Neuschwanstein a o ztracené Wagnerově opeře si Grace zajímavě popovídala s recepčním Georgem. Po tomto pokecu se vrátila do Rittersburgu a dnes již podruhé zašla do hostince. Hostinského požádala, aby zavolal manžele Smithsovy a s paní Smithsovou si o svých zážitcích ze zámků popovídala. Unavena se pak vrátila na zámek. Gerde ji zpravila o tom, že měla telefonát od profesora Barclaye. Grace šla ihned do gabrielovy pracovny a znamým způsobem profesorovi zatelefonovala. Dostala od něj kontakt na německého historika Josepha Dallmeiera. Číslo si napsala na papírek, který pak položila k telefonu a Josephovi zavolala. Joseph si s ní dal schůzku ve městě Seeshaupt. Než se tam vydala, prohlédla levou sekci gabrielovy knihovny a ke svému úžasu našla anglicky psanou biografii Ludvíka II, o které byla téměř přesvědčena, že předtím v knihovně nebyla. Knihu si prostudovala a všimla si telefonního čísla nakladatelství na první vnitřní straně. S trochu vylepšenou náladou se pak vydala se do Seeshauptu. S Josephem se setkala vlevo na břehu jezera u památného místa Ludvíkovy smrti. Rozhovor s ním se ukázal velice užitečný a všestranný. Když Joseph odešel, zadívala se na kříž stojící ve vodě.
Se smíšenými pocity se vrátila na zámek a zašla do gabrielovy pracovny. Použitím biografie Ludvíka II na telefon zavolala do nakladatelství a získala tak telefon na syna autora - Thomase Chaphilla. Zavolala mu a dozvěděla se, že jeho otec měl při psaní knihy skutečně k dispozici pravý deník Ludvíka II z německého státního archívu. A nejen to. Pro své vlastní účely si ho rovněž přeložil do angličtiny. Thomas ale nebyl vstřícný ve splnění Grace jejího přání překlad deníku vidět. Už byla tak blízko a přesto jí Ludvíkův deník opět unikl. Byla tak zarmoucena, že se šla projít do Rittersburgu. Když procházela okolo kostela, všimla si po jeho pravé straně záblesku čehosi bílého napůl ztraceného v houští temných tisových keřů. Přistoupila blíž a spatřila kvetoucí lilii. Dotkla se jí a tom k ní přistoupil farář. K jejímu velkému překvapení jí jeden květ lilie daroval.
Po tomto všem nezbylo Grace nežli se vrátit do Seeshauptu, kde u památného jezera prolezla plůtkem a sešla k samotnému vodnímu břehu. Zahleděla se do vody a s tichým přáním jemně položila lilii na vodní hladinu. Možná se jí to jen zdálo, ale na chvíli si byla jista, že se na ni z vody usmála Ludvíkova tvář.
Unavena spoustou dění se vrátila na zámek a vzpomněla si na speciální povolení k prohlídce archívů, o kterém se zmínil Joseph. Zeptala se na něj Gerde, která jí dala tip na Gabrielovu osobní právní kancelář. S nadějí v očích odešla Grace nahoru do gabrielovy pracovny a napsala svému příteli druhý dopis, ve kterém ho požádala o pomoc se sháněním tohoto povolení. Pak dopis odnesla na poštu a stejně jako včera zaplatila pár drobných marek za to, aby byl dopis doručen. Když se vrátila na zámek, Gerde ji informovala, že volali z místní pošty, že pro Grace mají jakýsi fax. Grace tedy znovu spěchala na poštu a když jí úřednice vložila do rukou útlý svazek listin, nemohla uvěřit svým očím - sir Thomas Chaphill jí poslal kopii překladu Ludvíkova deníku! Zhltla ho jak pralinku. Tajemství ludvíkova deníku si ale nemohla nechat jen tak pro sebe. Vydala se do Bayreuthu a ukázala deník Georgovi. Klubko záhad začalo pomalu, ale jistě rozplétat.
Kapitola V
Po vskutku dravé noci se Gabriel probral v luxusní ložnici sídla von Glowera. Ani na minutku nezaváhal, co bude jeho centrem jeho dalšího zájmu - okamžitě se rozjel do klubu lovců a vytáhl z časopisu svůj magnetofon. Pak se vydal za svým právníkem, který mu vydal další dopis od Grace. Gabriel s ním promluvil o výsledcích průzkumu zmizelých osob a požádal ho o přeložení obsahu audiokazety obsahující včerejší rozhovor von Zella s Klingmannem. Náplň rozhovoru byla natolik šokující, se rozhodl odebrat přímo na policejní stanici za komisařem Leberem. Po kratším vzrušeném rozhovoru komisaři audiokazetu s nahrávkou rozhovoru dal. Když se Leber odkráčel uklidnit kafíčkem, prohledal Gabriel grossbergovy účetní spisy v pravé části Leberova stolu a vytrhl z nich stránku se soukromou adresou jakéhosi Dorna, který Grossbergovi dodával jakési "exotické" zboží. Hned poté se jel za Dornem podívat na stanici Buchenau. Dorn se ukázal být nesdílným, bylo jasné, že jediné, co by ho mohlo rozpovídat jsou prachy. Gabriel tedy zajel ke svému právníkovi a požádal ho o vyzvednutí 14000 marek z rodinného účtu Ritterů. Takto vyzbrojen si v masně vedle právnické kanceláře koupil bílou klobásu. Tedy ne za oněch 14000 marek, ale za drobné ze své peněženky. Velký balík peněz odvezl Dornovi a přesně jak předpokládal, trochu ho tím rozpovídal. Dorn v podstatě vykváknul, že mu Klingmann přivezl oba vlky ztracené v ZOO. Aby si tuto domněnku, která by definitivně vyřadila vlky z podezření z vražd, Gabriel potvrdil, požádal Dorna, zda by si mohl prohlédnout klec, ve které byly vlci drženi než došlo k jejich exportu do Taiwanu. Když poklekl na zem u inkriminované klece a vzal do ruky trochu slámy z její podestýlky, postřehl na zemi cosi kovového. Majetnický tygr mu však nedovolil blyštivý předměr sebrat. Gabriel proto hodil tygrovi klobásu, aby ho odlákal a pak rychle blyštivý předmět z klece vytáhl. Když ho prozkoumal, jeho předpoklad se potvrdil - byly to indentifikační štítky ztracených vlků, kteří se teď už asi váleli v žumpách kdesi pod domy Taiwanských labužnických boháčů.
Všechny cesty podezření se teď v gabrielově mysli již jednoznačně sbíhaly směrem k loveckému klubu. Vypravil se tedy přesně tam a... málem zapomněl. Všichni už čekali jen na něj, aby se mohli vypravit do von Glowerovy vily situované v přírodní rezervaci, odkud zítra za úsvitu vyrazí na lov... na lov čeho? Gabriel dostal jeden z ošuntělých pokojů a jak už to měl ve zvyku, začal slídit. Nejprve šel přes chodbičku do protějšího pokoje. Tam otevřel skříň a našel v ní lano. Otevřel okno a podíval se dolů na parapet zvenku pod oknem. Použitím lana na tento parapet se mu podařilo přeručkovat do vedlejšího pokoje, který patřil von Zellovi. V Zellově pokoji nejdříve prohlédl zápisník ležící na nočním stolku a po jeho pravé straně z něj vytáhl pár uvolněných stránek, které se ukázaly být kompromitujícím vyděračským dopisem od zesnulého Grossberga. Poté se podíval do koupelny a to dolů na podivně odchýlený kobereček. Když ho odsunul o kousek stranou, nalezl zvláštní bosou stopu lidské nohy. Plně spokojen se pak známou krkolomou cestou přes okna vrátil do uličky mezi pokoji. V pokoji těsně pod pokojem jeho našel ve vaně spokojeně se plavčícího von Aignera, se kterým si trochu poklábosil. Poté sešel dolů do obývacího pokoje. Ze skříně si vzal maličkou lampičku a z římsy krbu ještě menší krabičku sirek, teprve pak se posadil k popíjejícímu Hennemannovi. Trochu si popovídali. Po rozhovoru vyšel zpět nahoru po schodech a vešel do levého dolního pokoje. Sebevědomému Klingmannovi ukázal identifikační štítky vlků zmizelých ze ZOO a dozvěděl se tak několik zajímavých informací. Spokojem se svých čmucháním uvnitř domu vyšel předními dveřmi z obýváku ven.
Nejprve navštívil stál a zabral zahradnické nůžky visící na zdi vedle dveří. S nůžkami v náprsní kapce se vydal doprava do lesa. Na zemi postřehl bahnitou skvrnu ne nepodobnou zabarvení lidské stopy v Zellmanově koupelně a po bližším prozkoumání našel v bahně podivnou vlčí stopu. Vybuzen tímto nálezem se vydal hlouběji do lesa (doprava a 2x dolů), kde brzy narazil na jakousi skalku zarostlou keříky. Skrze keříky se prostříhal pomocí zahradnických nůžek a nalezl tak utajenou jeskyni. Vstoupil dovnitř, proplazil se úzkým temným tunýlkem a použitím zápalek na lampičku si zajistil světlo. Následující odhalení bylo tak hrozivé, že se při útěku trošičku, i když jen docela malinko, ublinkl. Nikdo kromě von Glowera by mu toto hrozivé zjištění neuvěřil a tak tedy spěchal do baronova pokoje (pravý dolní pokoj) a všechno mu vypověděl. I stalo se, že se Baron von Gloven a Gabriel Knight vydali na lov vlkodlaka. Věci ale bohužel nevyšly podle plánu a Gabriel se ocitl v nočním lese sám. S talismanem připraveným k obraně se dal směrem doprava, odkud zaslechl podezřelé zvuky. Rozzuřeného vlkodlaka zahnal použitím talismanu a dal se směrem nahoru, pak vlka znovu zahnal talismanem a dal se za ním doprava. Poté ho zahnal dolů, šel za ním, opět dolů, šel za ním a... pak se všechno událo příliš rychle. Vlkodlaka sice zabil, ale sám se jím stal. A někdo jiný to chtěl. Někdo, kdo si s ním celou dobu jen hrál.
Kapitola VI
Grace bděla u Gabriela již od časného rána. Jeho stav se zdál být velmi špatný se stále se zhoršující tendencí. Pokusila se s ním promluvit, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý. Šla tedy na poštu a vyzvedla dopis od Friedricha von Glowera adresovaný Gabrielovi. Jeho přečtením se střípky pravdy složily v úděsně hrozivý obraz. Von Glower je Černý vlk a udělal si z Gabriela nedobrovolného společníka. Jedinou nadějí na záchranu musí být ztracená Wagnerova opera, která v kombinaci se zvláštním umístěním lustrů v Wittelsbacherské opeře SNAD Gabriela osvobodí. Podle gabrielova snu teď Grace musí vyhledat ukryté svitky s Wagnerovou operou a nákres rozmístění lustrů. Grace se rozhodla, že nejprve půjde pro svitky do Neuschwansteinského zámku. Předem se rozhodla na tuto návštěvu pořádně připravit. Nejdříve zašla do hostince, promluvila si s paní Smithovou a ze stolu si z její snídaně vypůjčila (navždy a bezúročně) jeden rohlík. Poté odskočila na zámek ujistit Gerdu o tom, že Gabriel bude zase v pořádku. Učinila tak a v rozmaru také nakoukla do svého pokoje, kde uviděla nové povlečení přichystané Gerdou. Vzala si jeden povlek polštáře a šla do městečka do sklepení ke Gabrielovi. Podívala se do malého okénka s výhledem na kostel a nasypala holubovi pár drobtů ze zapůjčeného rohlíku. Když byl holub nalákán, chytila ho do povlaku na polštář a brutálně ho zežrala zaživa. OH, pardon, to by přece neudělala! Návod se nám už trochu protahuje a autor začíná mít menší výkyvy...
Vybavena vším, co jí mohl Rittersberg poskytnout nasedla do automobilu a odjela do městečka Altotting. Vstoupila do knězovy pracovny, podívala se na stůl a vysypáním trochy drobných z peněženky si "koupila" jednu lahvičku vody Černé madonny. Pak se pokusila promluvit s knězem, ale získala pouze kartičku, na které bylo napsáno, že má-li zájem Černou madonnu o něco požádat, má následovat pokyny kněze. Když však kartičku knězovi ukázala, kněz jí naznačil, že plnění proseb se může uskutečnit až když v kapli skončí přijímání svaté. Grace se tedy vydala pátrat po svitcích na Neuschwansteinský zámek. Když prošla až do známého pokoje s labutí, stala se svědkem toho, jak malý klučina vylezl na zámeckou židli. Jakmile se svou matkou odešel, přistoupila Grace k židli (o místnost zpět) a polila ji vodou z lahvičky. Pak své dílko ukázala hlídající ženě, která se ihned rozběhla za falešným viníkem. Pak už Grace jednala rychle - vrátila se o místnost zpět do královy ložnice, otevřela tajný panel v dolní části uzoučké stěny MEZI dvěma východy z pokoje a ze skrýše vytáhla první část poslední Wagnerovy opery. Přesně jako ve snu, opera skutečně existuje! Další část opery by podle snu měla být v osobní grálově modlitebně těsně za pokojem s labutí (postavené ve stylu imitované podzemní jeskyně). Když v této umělé kamenné svatyňce zrovna nebyla žádná stráž, Grace obezřetně prosahala levou stěnu a vytáhla z tajné skrýše druhou část Wagnerovy opery.
Třetí část by se měla nacházet v Hale pěvců. Tamnějšího pozorného strážce Grace odlákala mazaným vypuštěním holuba do dveří vedoucích směrem doleva v prostřední části haly a pak odsunula maličký panýlek ve stěně přesně na místě, kde stál strážný, tj. pod obrazem se zamilovaným párkem. Třetí část opery byla na světě. Grace nalezla kompletní ztracenou Wagnerovu operu! Aby měla tu možnost přát si něco před Černou madonnou, musela Grace nalézt stříbrnou část lidského těla, kterou by mohla madonně v Altottingu předložit jako dar. Matná vzpomínka ji vedla do pohřební síně Ritterů v Rittesrbergském kostele. Blíže se podívala na hrobku (hrobka s růží) Wolganga Rittera a uviděla v ní nádherné stříbrné srdce, které Wolfganovi pravděpodobně věnovala Gerde. Šla se tedy na zámek zeptat Gerde, zda si srdce může vzít. S Gerdiným svolením si srdce vzala a odjela do Altottingu. Znovu ukázala nemluvícímu mnichovi kartičku. V kapli vložila stříbrné srdce do obětní schránky na plůtku vpravo od klečícího mnicha, načež se pomodlila k madonně a dostala znamení. Vedena tímto znamením se nepozorovaně vzdálila od oltáře a pootevřela dveře vpravo vedoucí ven z kaple. Vzniklý průvan uhasil všechny svíce a kaple na chvíli upadla do tmavého pološera. Grace věděla, že musí jednat rychle: přisunula židli stojící vlevo od dveří pod poličky s urnami, stoupla si na ni, podívala se zblízka na poličky a z levé dolní urny vytáhla listinu s nákresem rozmístění lustrů v opeře. Když po chvíli lidé přítomní v kapli znovu rozžali svíce věděla, že má vše potřebné. Kompletní operu odnesla Georgovi a pověděla mu o svém plánu... O dva měsíce později v předvečer slavnostní premiéry ztracené (a nalezené Wagnerovy opery) nacházíme Grace jak netrpělivě postává ve foyer Wittelsbacherského divadla. Opatrně vzala do ruky přehled nadcházející opery ze stolku u dveří a pročetla jej. Odebrala se doprava a všimla si, že s následující místnosti vedou celkem čtyři východy. Všechny je prozkoumala a zapamatovala si, že vedou (zleva doprava) do sklepa, do levého ložiového křídla, do centrálního hlediště a do pravého ložiového křídla. Dala se doprava a podél řady dveří vedoucí do jednotlivých lóží prošla do kanceláře. V kanceláři promluvila s nebohým Gabrielem, ze stolu vzala papír se svými poznámkami o průběhu připravované "akce" a binokuláry. Z nástěnky odepnula nákres rozmístění sedadel v divadelním hledišti a pak se zblízka podívala na Wagnerův nákres rozmístění lustrů (Chandelier Diagram).
Prozkoumala hlavně velké "X", kterým byla vyznačena hlavní lóže. Když se pak zblízka podívala na nákres rozmístění sedadel (Theater Seating Chart) a to hlavně na jeho střed, kterým je hlavní lóže "Mittel Loge", došlo jí, že autor starobylého nákresu myslel právě tuto lóži jako místo, kam má být posazen Černý Vlk. Von Glowen by tedy měl být uveden přesně na toto místo. Než se vydala do prvního patra na tuto speciální lóži podívat, zašla ještě do centrálního hlediště a požádala Georga, aby v žádném případě nepřerušoval představení i když se v jevišti budou dít prapodivné věci, čímž ho příliš nepotěšila. Kromě Georga si promluvila také s řemeslníky, kteří se snažili rozvěsit lustry ve geometrické formaci odpovídající Wagnerově nákresu (malí lidičkové vlevo nahoře). Pak vyšla po schodišti do prvního patra a prošla dvoukřídlými dveřmi do hlavní lóže "Mittel Loge". Porovnáním s Wágerovým nákresem se definitivně ujistila o tom, že tato lóže je skutečně ta pravá. Vyšla ven, dala se doprava a prošla malými dveřmi na konci chodby. Okénkem ve stěně se podívala na lóže na protější straně divadla, pak zapnula reflektor vlevo od okénka a pomocí jeho dolního držátka nasměrovala kužel světla přesně na Hlavní lóži uprostřed hlediště.
Když po této akci akci sešla po schodišti zpět do přízemí a uviděla hlavního uvaděče, podala mu rozpis sedadel (Theater Seating Chart) spolu s instrukcí kam posadit barona von Glowena a komisaře Lebera. Provaz, který bude potřeba na zajištění dveří Glowerovy lóže nalezla v prostoru za oponou, kam se dostala malými dveřmi na konci levé přízemní lóžiové chodby. Provaz odmotala z velké změti provazů, lan a provázků velice opatrně, aby ji při jejím hanebném činu nepřistihla skupina debatujících zákulisních techniků.
Dále se Grace vydala do chmurného divadelního sklepa (nikoliv vchodem ze zákulisí!). Šla 2x nahoru a 2x doleva. Intuice jí kázala prozkoumat maličkou skřínku na zdi a vytáhnout z ní svazek klíčků. Když pak šla 1x doleva, 1x dolů a opět 1x doleva, dostala se do skladu kulis, ve jehož zadním traktu našla na skříňce cedulku "PRIVAT". Když ze skladu s cedulkou v kapse vycházela, vyzkoušela ještě klíč ze skřínky na dveře skladu, aby si mohla být jista, že Gabriela může ve skladu skutečně zavřít, kdyby se jeho stav vymkl kontrole. Sklepem pak pokračovala 1x dolů, 3x doprava a 1x dolů. V kotelně otevřela kamna, hodila do ní pár kusů uhlí a na jejím ovládacím panelu pak zapálila plamen (tlačítko Automatisch) a nastavila pec výkon na maximum natažením páčky do pozice "Hoch". Když se po všech těchto přípravách Grace vrátila do foyer, uvaděč jí sdělil, že již za pět minut bude otevírat vstupní dveře. Grace proto rychle běžela do kanceláře a přesvědčila Gabriela, aby s ní šel do sklepa do skladu kulis, kde ho zamkla, kdyby začal zuřit. Hned poté si byla jista, že toto opatření udělala vskutku včas. Gabriel začal zuřit. Jakmile opera začala, šla se Grace do kanceláře převléci do krásných černých večerních šatů. Po rozhovoru s komisařem vyběhla po schodech do 1. patra a spěchala do pokoje s reflektorem, kde použitím binokulárů na okénko zkontrolovala, zda v lóži s inspektorem skurečně sedí von Glowen. Spokojena se svou poslední inspekcí zavázala dvojkřídlé dveře hlavní lóže provazem ze zákulisí a zajistila je nápisem "PRIVAT". Show mohlo začít.
Gabriel cítil beznaděj, zuřivost a hněv. Bylo mu jasné, že se nejdříve musí dostat ven z beznadějného skladu. V jeho zadní části odsunul krabici a ventilační mřížku ve stěně za ní vylomil pomocí dýky. Sklepem prošel 2x nahoru a vylezl po schodech do zákulisí. Prozkoumal provazy (cítil na nich pach Grace) v zadní části místnosti a z jedné kladky sundal lepicí pásku. Pak Gabriel prošel dveřmi vpravo do převlékárny. Nejdříve sundal kostým z věšáku a (použitím na sebe) si ho oblékl. Cítil, že dále musí postupovat velice rychle. Z maskérského stolku vzal pudr, ale když slyšel někoho přicházet, zaprášil s ním raději zrcadlo a schoval se za zástěnu. Podařilo se mu to udělat tak svižně, že když Englehart přišel, bez sebemenšího podezření usedl k maskérskému stolku. V ten moment Gabriel vyskočil ze svého úkrytu a zalepil mu ústa lepící páskou. Pak se odehrálo mnoho věcí, které vyústili v největší nebezpečí Gabrielova života. Ocitl se ve sklepení ve vlčí formě. Jediným způsobem zničení von Glowena bylo jeho zahnání do pokoje s pecí. Gabriel rychle zjistil, že pomocí svého čichu (ťukáním na volbu "smell") může lokalizovat pozici svou a pozici svého nepřítele (Gabrielova pozice je značena modrým trojúhelníkem a pozice von Glowena červeným čtverečkem). Mazaným nadháněním a zajišťováním dveří čenichem zahnal Gabriel svého protivníka do místnosti s pecí (pravý dolní roh mapy) a pak tam za ním sám vběhl. Ve finální konfrontaci se Gabriel zahleděl na Grace, protože potřeboval její pomoc (ukázat na Grace).
Grace postřehla Gabrielovu nápovědu a rychle otevřela dvířka pece. Zbytek už nechala na Gabrielovi (ukázat na šedého vlka).
Když černý vlkodlak skočil na komisaře Lebera, Gabriel se co nejrychleji vymrštil a srazil von Glowena do otevřené pece. Snad se tak vysvobodil. Snad se tak připravil o to nejlepší, co ho mohlo potkat. Kdo ví?