OSTATNÉ | ||
KALENDÁR FÓRUM FIRMY TOP 10 KÚP SI HRU | ||
UŽÍVATEĽ | ||
Prihlásiť Registrácia Užívatelia | ||
Hry v obchode | ||
Zlacnené hry | ||
ABCgames | ||
Kontakt, RSS, Spolupráca | ||
ŠTATISTIKY | ||
Online 14189 užívateľov | ||
Zobrazení: | 10025 |
ALLIED GENERÁL je nesmírně rozsáhlá a komplikovaná hra. Při probírání strategií tak musíme některé její části pominout; nebudeme se zabývat jednotlivými scénáři, které tvoří celé tažení odděleně a vynecháme i hru prostřednictvím E-mailu. Veškeré zkušenosti zde načerpané pocházejí z tažení US Army Severní Afrikou a Západní Evropou. Britské tažení je v mnohém podobné (už proto, že lze nakupovat stejné jednotky) a k tažení Sovětskému se vrátíme někdy jindy. Takže, generále, vítejte v Africkém písku.
Tažení US ARMY obsahuje teoreticky 14 misí. Je však možné dokončit je v rámci pouhých osmi, a to dosažením významného vítězství (major victory). O tom, zda jde o významné či méně významné vítězství rozhoduje počet tahů, ve kterých hru dokončíte. Zatímco někdy stačí k významnému vítězství něco okolo 2/3 z celkového počtu tahů (v první misi je to například 7/10), jindy budete muset stihnout obsadit všechny cíle za méně než polovinu tahů (8/17 například). Bleskové dokončení bitev má svoje výhody, ale i svoje nevýhody. Výhodou je, že bude váš celkový postup rychlejší a nepřítel bude tak klást menší odpor. Budete mít také přístup k některým operacím, které nejsou založeny na historických podkladech (Spojenci totiž nedosáhli vždy tak významného vítězství jako vy) - příkladem je například Operation Jupiter - invaze do Norska, která byla sice plánována, ale nikdy se neuskutečnila. Začnete-li vítězit s přehledem od začátku, půjde vám to snadněji i nadále. Nevýhodou ale je, že veškeré bitvy musíte vést s nasazením všech sil od začátku do konce. Musíte být neustále v ofenzívě a neustále na postupu. Jediné zdržení znamená mnohdy hranici mezi úspěchem a neúspěchem (tedy, mezi významným a nevýznamným vítězstvím). Další nevýhodou je obvykle nemožnost vytrénovat jednotky na maximum a posílit je nad základní stav; všechny jednotky budete totiž potřebovat od začátku až do konce a nezbude vám čas na to, nechat je pár tahů někde stát a posilovat. Nejlepší je pravděpodobně projít celé tažení poprvé v klidu, beze spěchu a teprve na druhý pokus se snažit o rychlost, opřenou o dokonalou znalost terénu.
Tolik tedy pár základních tipů, teď už se pojďme společně podívat na jednotlivé druhy zbraní a řekněme si několik slov o každém z nich. Ačkoli se výzbroj všech armád liší, platí pro všechny v zásadě obdobné principy, které si ukážeme na příkladu US ARMY.
Obrovskou výhodou pěchoty je univerzálnost jejího využití. Pěchota může obsazovat města, zadržovat postup nepřátelských jednotek v nepřehledném terénu, ničit opevnění, podnikat výsadky do týlu nepřítele atd. K dispozici jsou samozřejmě nejrůznější druhy: zatímco lehká pěchota (US Inf 41, US Inf 43) není příliš silná, dokáže se celkem rychle pohybovat a proti slabším cílům plně postačí. Těžká pěchota (US Inf HW) má sice pohyb o něco omezenější, po vycvičení však může obstojně čelit i těžším jednotkám. Výbornou jednotkou jsou US Eng 43 - díky jejich speciálnímu tréninku dokážou odvrátit nebezpečnou 'Rugged defence'. I když US Bridge Eng umožňují překonávat vodní toky, příliš je zřejmě nevyužijete. Zcela neocenitelné jednotky jsou ale parašutistické jednotky a US Rangers; svoje nejlépe vycvičené pěchotní jednotky povyšte právě na US Rangers (nebudete potřebovat více než tři). S pomocí vycvičených Rangers obsazujte vzdálená města, která jsou obvykle málo opevněna (zvláště na počátku mise) a kam byste se nedostali hlavní armádou. Samozřejmě, všechny pěchotní jednotky opatřete transportem, pokud možno obrněným M2. Při přesunech ale dávejte pozor na umístění ne zrovna silných transportérů. Nenechte silnou pěchotu zdecimovat v útrobách slabého vozidla!
Tanky jsou jádrem celé armády a ačkoli válku nevyhrajete jen prostřednictvím tanků, měli byste se na ně moci spolehnout. Tanky postupně vylepšujte s příchozí technologií - od US M4 přes MS M4A3E2 až po M 26. Tankové jednotky obvykle utrpí značné ztráty ve vzájemných soubojích; dokud není tank opravdu zkušený a silný, neměl by se pouštět do nevyrovnaných soubojů. Celé tažení US Army zvládnete se čtyřmi ovšem dobře vycvičenými tankovými jednotkami (vedle nich musíte samozřejmě počítat i s dalšími jednotkami, jakými jsou neocenitelné protitankové zbraně, dělostřelectvo a letectvo).
Na pohled slabé průzkumné jednotky (M8 Ghd LAC) by měly být součástí vaší armády pro řadu svých výhod, mezi které patří především pohyblivost a obrovský dohled. Dobře umístěný průzkum může znamenat hranici mezi hladkým průběhem obléhání města a katastrofálním fiaskem, kdy jsou útočící jednotky skrytými posilami a podpůrným dělostřelectvem. Kromě toho, ke konci války je k dispozici US M 24, který je jen v některých obranných aspektech mírně slabší než US M4, ale má mnohem větší pohyblivost i dohled.
Zapomeňte na stacionární protitanková děla - jejich směšná pohyblivost a nutnost nakládání a vykládání do vozů z nich dělá zcela nadbytečnou zátěž při útočných misích a obranné boje v této válce nepovedete. Ačkoli se US M 10 může zpočátku zdát jako slabší odvar tanku, nenechte se mýlit. Kdy tuto pohyblivou protitankovou platformu dostatečně vycvičíte, případně posílíte nad základní stav, budete překvapeni jak snadno si poradí s německými Tigry a Panthery. A když na konci války přijde US M36, nemusíte se bát vůbec ničeho. V žádném případě ale neútočte na neodpovídající cíle - pěchota, flak atd.
Stejně jako u protitankových zbraní jsou i nemobilní dělostřelecké jednotky celkem zbytečné. US M7 je ideální volbou téměř pro celou válku, ke konci samozřejmě sáhněte po US M4A3 (105). Ačkoli jsou některé jiné jednotky, jako například mohutný a ničivý kolos US M12 GMC, lákavé, nenechte se zmást jeho silou a všimněte si mizivé zásoby munice. Dělostřelectvo umístěte vždy za útočné čelní jednotky, abyste tak mohli poskytovat podporu při nepřátelském útoku. Ačkoli není dělostřelectvo příliš účinné proti pancířům německých tanků, je ideální pro oslabování nepřátelského dělostřelectva v týlu anebo protiletadlových zbraní. Obvykle stačí vyřadit dělostřelectvem flak chránící okolní nepřátelské dělostřelectvo a nekrytou artileri pak zmasakrovat neohroženými taktickými bombardéry.
Rychlé a pohyblivé US M15 A1 jsou sice účinné proti všemu co lítá (s peřím i bez peří), ale velice omezeně. Jejich největší nevýhodou je nutnost dostat se na stejný hex jako nepřátelské letadlo, což je velice často nemožné díky terénu, nepřátelským jednotkám nebo vzdálenosti. Chcete-li spoléhat na protivzdušnou obranu, pak prosím, ale věřte, že jedna dobrá stíhačka je lepší než dvě US M15 a konečně i US M16.
Stacionární protiletadlové kanóny mají výhody oproti protiletadlovým platformám především v dostřelu. Nevýhodou je ovšem jejich mizivá pohyblivost. Chcete-li se tahat s těmito zbraněmi, můžete, ale když už chcete mít protiletadlové kanóny jako součást Core armády, kupte britský GB SPAD, který je o něco slabší, ale pohyblivější. Anebo, a to je ještě lepší, kupte další stíhačku.
Stíhači jsou páteří vaší vzdušné síly. Musíte si ale jasně stanovit, jaká je jejich role. Chcete-li mít multifunkční letouny schopné vzdušných soubojů stejně jako pozemního bombardování, pak samozřejmě nemůžete sáhnout jinam, než po US P38 Lightning. Zejména ke konci války ale vyvstane potřeba silných stíhačů pouze pro vzdušné boje; tuto roli spolehlivě plní US P51H Mustang. Je možná rozumné vycvičit stíhací peruť jako jednotku Lightningů (po dosažení převahy ve vzduchu útoky na pozemní jednotky) a posléze ji vylepšit na Mustangy. Všechny letouny typu Thunderbolt jsou pak kompromisem mezi silným Mustangy a vyváženými Lightningy. Tedy - jsou k ničemu. Stíhače používejte k likvidaci vzdušných protivníků hned na počátku. Nejprve se soustřeďte na nepřátelské stíhače a teprve potom na nekryté bombardéry. Vždy zničte celou nepřátelskou jednotku!!! Je lépe zničit méně letounů úplně než poškodiv více a dát jim možnost doplnění. A jako už bylo řečeno, nezapomeňte také přiřadit stíhací doprovod ke každému bombardéru či transportu.
Tady je posloupnost jasná - od US B25B Michell přes US B26 Marauder až po US A26 Invader. Silné a dobře vycvičené taktické bombardéry jsou výbornou zbraní proti nepřátelským pozemním jednotkám a mnohdy jedinou šanci proti silným panzers. Střezte je jako oko v hlavě, cvičte je a tvrdě je nasazujte v situacích, kdy je úspěch jistý bez výrazných ztrát. Pamatujte, že bombardéry lze použít i proti flaku, ale pouze v případě jejich vysoké zkušenosti a síly. Při útoku na nepřátelské pozice zničte pomocí bombardérů především podpůrné dělostřelectvo a flak, teprve potom se soustřeďte na ostatní jednotky.
Úloha kobercových náletů není v této hře příliš výrazná. Jediné pozitivum, kterého dosáhnete je 'suppression' nepřítele (ztrátu prestiže nepřítele nelze považovat za pozitivum). Kobercové nálety jsou proto ideálním způsobem, jak ochromit obranu obléhaného města. V takovém případě umístěte bombardér (cokoli od US B17F FF po US B32) nad město na konci tahu PŘED útokem. A další bombardér umístěte v dosahu. Při útoku pak nejprve nasaďte bombardér nad městem, po náletu vykliďte prostor, proveďte druhý nálet, potom použijte dělostřelectvo (je-li dostupné) a teprve potom na město zaútočte (samozřejmě pěchotou). Jinak je možné bombardéry užívat k oslabování flaku je-li v jeho okolí více letounů. Stavět bombardéry do Core armády je ale přesto zcela zbytečné.
Tolik tedy některé základní postřehy ze hry ALLIED GENERAL. Vaše jsou možná jiné, možná máte některé fígle, o které byste se rádi podělili, možná máte jinou taktiku.
© 99-2022 ABCgames.sk |